Dovolená na Srí Lance
Mnozí mne sledujete na Facebooku, na fanpage S laskavostí k sobě a přírodě nebo na Instagramu Uklideko. Pak pro vás vůbec není novinkou, že jsem 14 dnů letošního adventu strávila na ostrově plném krásných míst, zažila mnohá dobrodružství i překvapení. Byla to premiéra (cestovat s batohem, využíval lokální autobusy a hledat ubytování až na místě) a ráda bych z ní udělala zvyklost.
Ležení na slunci mne nebaví
Jsem člověk spíš aktivní. V cizí zemi je mi líto čas proflákat ležením na pláží. Více mě láká poznávat místní lidi, jejich lokální jídlo a zejména přírodu. Miluji zelenou skoro v každé formě (Zelenou přehradu třeba vůbec – proto mám ráda i Euronu😊). Dovolená na Srí Lance předčila má očekávání.
Dostaly mě budhistické chrámy
Za těch 14 dnů jsem měla možnost vidět desítky různých buddhistických chrámů. Ty hinduistické a mešity si mě tak nepřitáhly. Proč? V těch buddhistických jsem cítila něco velmi silného. Mnozí možná i tady chodíte do kostelů najít klid a zastavení. U nás se mi to moc nedaří. Ještě v gotických chrámech nebo rotundách vnímám určitý klid. Ovšem vkročit do barokního kostela je pro mne jako postavit mne na hranici. Jedinou úlevou je útěk.
Den plný dobrodružství
Moc jsem chtěla vidět na Srí Lance slony. Vždy stačilo přání vyslovit a události se poskládaly tak, abych si sen mohla splnit. U skvělého curry jsme usmlouvali řidiče džípu, který nás brzo ráno zavezl do Polonnaruwy a pak na safari. Počasí nebylo úplně ideální, docela slušně pršelo. Moje bílé šaty nebyla úplně optimální volba. Umíte si představit, že chodíte v žabkách a všechno to červenohnědé bláto si stříkáte až na zadek? Pak si sednete do džípu, který hadr asi nikdy neviděl a proháněl se stovky kilometrů po prašných silnicích.
Do bílé se místní ženy oblékají, když jdou do chrámu. Já chtěla uctít jejich zvyky.
Dostal mě Vatadage
V Polonnaruwě je více chrámů, mě ovšem dostal Vatadage. Vypadá docela nenápadně a velmi podobně jako desítky ostatních. Většinou jsem vnímala, že jakoby mne zahalila pokrývky klidu a já se cítila taková uzemněná. Ovšem tady mě to zastavilo a já stála jak přibitá. Valily se mi slzy z očí, aniž bych byla nějak smutná. Připadala jsem si, jako bych si nohama stoupla na nějaký napájecí panel a nalévala se do mne odvaha, síla, stabilita… Moc to do slov dát nejde. Podobnou sílu jsem pak ještě zažila i v chrámu poblíž Unawatuny, který postavili Japonci a je zasvěcen míru. Zejména zvuk mísy se mnou pořádně (pozitivně) zacloumal.
Viděla jsem slony
Splnila jsem si sen, mohla jsem pozorovat slony ve volné přírodě z pár metrů. V deštivém počasí je méně pravděpodobné je vidět. Naštěstí pak přestalo. Díky dešti byly v parku Kaudulla mnohé silnice pod vodou. Tak jsem měla dobrodružství navíc. Pár džípů samozřejmě zapadlo a bylo kouzelné, jak si všichni vzájemně pomáhali. Já dostala další dávku bláta nejen na šaty, ale tentokrát jsem měla puntíkovaný i obličej. Vůbec mi to ale nevadilo😊.
Sloni přišli. Prý vždy kolem půl třetí vylezou z džungle a jsou se k jezeru napást. Stála jsem a jen zírala. Bylo to nádherné, nezapomenutelné a dojemné. Ocenila jsem, že se nekonal hon na slony a slonům vůbec nevadilo, že se na ně koukáme. Kolikrát šli na pár metrů k nám a vlastně si nás nevšímali. I při psaní těchto řádků mne zaplavuje obrovská vděčnost, že jsem mohla být u toho. Jak se říká, prožitky mi nikdo nikdy nemůže vzít.
Moje bílé šaty
Mám své oblíbené lněné bílé šaty. Jsou příjemné na nošení. Když jsem je po tomto dni viděla, ani jsem moc nevěřila, že budou ještě někdy bílé. Utěšovala jsem se, že mám Euronu (Agenta a další) a ta to může zvládnout. Co myslíte, zvládla? Ano. Nejprve jsem je namočila do agenta (nejen tyto šaty 😁) a k prášku na bílé jsem raději přidala i přípravek na skvrny BioStain. Moje šaty jsou opět zářivě bílé. To jsem je prala ekologicky šetrně. Na Euroně miluji pravě její účinnost v kombinaci se šetrností k přírodě.
To zdaleka nebylo vše
Nelze dát do pár řádků ani zážitky tohoto jediného dne. My například dostali s sebou snídaní (meloun, banány a avokáda). Co myslíte, že se asi stalo? Sebrala nám ji z auta opice a řidič ji musel honit – zůstal aspoň meloun… Také si vzpomínám, že mě zajímalo, co to jako ten řidič dělá. Už to vím, balil si za jízdy betel. Vůbec se nedivím, že jízda byla jako rally a měli jsme i dvě malé kolize.
Zajímavá zkušenost byla, že řidič (mladík) stál, naslouchal tomu křiku a řvaní a nehnul ani brvou. Neargumentoval, že se vlastně nic nestalo, že to ubrzdil… Nic. On stál a ve výrazu bylo vidět, že pozorně poslouchá a nechává to projít. Zažila jsem to v jeho podání dokonce 2x a říkala si, to chci umět. Vždyť každý (jakýkoliv) argument je jen přilévání oleje do naštvanosti protistrany. Tohle umění slyšet, vnímat a jen být chci také jednou umět.
Po příjezdu domů nám pronajímatel říká, že právě byl naproti ve škole slon, ať se tam jdeme podívat… V lokání restauraci připravili opět neskutečnou mňamku a pro zajímavost stála 400 rupií (asi 50-55 Kč). Netvrdím, že všude na Srí Lance je tak levně. V turistických oblastech vám rádi prodají něco evropského a s několikanásobnou cenou😁.
Celá dovolená byla plná zážitků – podobně jako tento den. Zamilovala jsem se do cestování s batohem na zádech a odvahou se nechat vést.
