Jak myslí milionáři

Knížka Jak myslí milionáři mi byla a je stále užitečná. Kdykoliv do ní nahlédnu, objevím další poklad. Dokonce jsem byla i na živé akci v Bruselu (MMI) a tak jsem měla možnost si ještě víc mnohá témata prožít (bylo to hodně o cvičení a prožitku). Nechci vám knížku předčítat, umíte číst… jen vždy dám pár postřehů, co mne zaujalo a věřím, že vás mohu inspirovat k zamyšlení a nějakému vašemu AHA.

Bohatý člověk věří, že si svůj život utváří sám.

Chudý člověk věří, že ho životem smýká náhoda a osud.

Náhoda, osud = odmítání zodpovědnosti.

Oběť:

– obviňování

– výmluvy

– remcání

Oběť je často dětinská taktika jak získat pozornost.

Bohatí lidé hrají, aby vyhráli.

Chudí lidé hrají s cílem neprohrát.

Pokud hrajeme na jistotu, zůstaneme vždy chudí (finančně i v jiných oblastech života). Tuha po jistotě (to je vlastně strach) nás drží tam, kde jsme. Pokud máte pocit, že já strach nemám nebo málo, hodně byste se divili. Potřeba jistoty mi dlouho bránila jít za svým srdcem a věnovat se homeopatii. Dlouho jsem sváděla boj se svým „chudým“ (opatrným) myšlením.

V Euroně je to například strach sdílet nadšení z Eurony, abychom neprohráli = byli odmítnuti.

Držím všem palce, ať je vaše myšlení každým dnem bohatší a tak si můžete plnit své sny.

Bohatí lidé jsou odhodláni pracovat pro své bohatství.

Chudí lidé chtějí být bohatí.

Nestačí chtít, to už asi víme všichni. Pokud jen chceme a nic pro to neuděláme (nezvedneme zadek), nic se pravděpodobně vůbec nestane.

Je potřeba se rozhodnou a udělat kroky. To ovšem často také nestačí – my změníme rozhodnutí ještě dříve, než stihneme dojít do cíle.

Co je tedy potřeba? Odhodlání! Odhodlání jít přes překážky, zapálení pro věc, nadšení zkoušet nové věci a učit se.

Jste odhodlaní?

Bohatí lidé uvažují ve velkém.

Chudí lidé myslí v malém.

Poznala jsem na vlastní kůži, co je myslet ve velkém. Když jsem se vžila do situace, že mám 10 x větší obrat, úplně mě to rozložilo. Když jsem to na sebe nechala působit, byla jsem najednou bezednou studnicí nápadů. Najednou jsem věděla, že budu potřebovat práci delegovat (zaplatit si výpomoc), že budu natáčet videa, budu mít fyzické produkty…

Komické je, že když o dva měsíce přišel nápad a rozhodnutí dělat Euronu, došlo mi, že to jsou ty fyzické produkty, o kterým jsem neměla tehdy ponětí, kde by se v mém podnikání vzaly.

Dejte si velký cíl!